Anushka :: takové normální stránky

Protože nastal čas vystřídat profesorku McGonagallovou za Pottera a protože tu máme v nabídce dvě Minervy, přispívám opět do egocentrifugové rubriky "foť se, Káčo, foť se foť."

Byli jsme nakoupit. Obřad Plnění ledničky u nás není tak častý, proto si ho velmi užíváme. Asi jako pětiletí.

Nelze už dál mlčet, zašlo to příliš daleko. Bývaly doby, kdy jsem se vysmívala ocupkávání kolegyň v práci, kdykoliv se vítaly nebo loučily, mlaskalo to na všechny strany. Já byla hrdá neocupkávačka, se svými bližními jsem praktikovala poctivé objetí, vřelé, normální. Občas jsem nějaký ten polibek na tvář chytla a byla rudá jako malina. Co je to za podivný zvyk, říkala jsem si, kdo ho sem přitáhl? Že by francouzský bratr amerického brouka? Máme to z televize, z knížek, z Harryho Pottera? "Teta Marge a teta Petunie se políbily, i když ve skutečnosti to vypadalo tak, že teta Marge udeřila svou masivní čelistí do kostnaté tváře tety Petunie."

Byla jsem zmatená, pohoršená a o to víc překvapená, když jsem se stala typickou ocupkávačkou i já.

Říkám tomu tajný domácí tanec. Skotačení zbavené zábran, ke kterému bych se nikdy neodhodlala před zraky jiných. Ruce vysoko nad hlavou, poletující a kroužící, nohy posedlé elektřinou, výskoky a poskakování, potřásání hlavou, divoké grimasy a boky, jinak vždy tak neproměnné, teď proměněné v jeden neposedný kloub. Tančím na parketách, s hudbou vypuštěnou na dlouhé vodítko a roletami pevně staženými. Tančím kolem neviditelného ohně, nahromaděného ze všech útrap a ústrků.

Tajný tanec nezná žánry a vkus, roztančím se stejně na Plíhalovo Diga diga do jako na něco, o co bych si v hudebním světě neopřela ani kolo. Ale líp se tančí na dobré věci. Například na Zaz.